Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chování Andulek

                                 Tak ahoj začneme koupí andulky 

 

  Když si někdo přeje pořídit si papouška vlnkovaného, není to jen tak najednou. Touha chovat takového ptáka přichází pozvolna. Nejčastěji lidé mají přátele, kteří andulku mají, a líbí se jim, jak mluví nebo jak je přítulná; možná jsou spíše ti praví chovatelé a chtějí chovat mladé jak pro přivýdělek, tak pro radost z mláďat.

Předtím, než si andulku koupíte, měli byste si zvážit všechna pro a proti, protože chovat ji bude určitě těšit vás, ale váš společný život musí těšit i andulku. Hlavní věcí je: andulka se dožívá 10 až 18 let, musíte tudíž předpokládat, že se o vašeho ptačího kamaráda po celé ty dlouhé roky musíte starat, krmit jej, hrát si s ním a léčit jej, když bude nemocný. Kupovat andulku bez rozmýšlení, jen proto že se vám zrovna líbí, je nezodpovědné a brzy zjistíte, že vám péče o ni přináší jedině starosti. Každé dva nebo tři dny budete muset čistit klec, ponevadž ze špinavé klece přichází jedině nebezpečné bakterie, díky nimž vaše andulka rychle onemocní. Dalším zklamáním může být, když se papoušek neochočí tak rychle a dobře, jak jste očekávali; může se stát, že v té situaci ztratíte ten pravý zájem o chov. Některé andulky se prostě nikdy nepřestanou trochu bát, protože tato zvířata nejsou jako psi, kteří vám oddaně sedí u nohou a nechají se hladit. Andulky mají svou hrdost a hlavně nechtějí přijít o tu část svobody, jakou je možnost uletět. Nebo jste při ochočování udělali chybu a byli na andulku moc rychlí, dělali prudké pohyby, křičeli jste a to také vašemu společnému vztahu nepomůže. Jestliže jste rodiči, kteří chtějí svému dítěti splnit přání chovat nějaké zvířátko, nejdříve zvažte, jestli se o něj skutečně bude starat, ale nezapomeňte, že dítě se zodpovědnosti teprve učí, takže většina práce stejně zbyde na vás. Je samozřejmé, že na to, jak vaše dcera nebo syn pečuje o ptáka, musíte dohlížet. Takže rozhodujte se s rozvahou.

Andulka nesnáší tabákový kouř. Takže buď přestanete kouřit, nebudete svému zlozvyku holdovat v místnosti, kde ptáček žije, nebo si ho vůbec nepořizujte. Cigaretový kouř a papoušek v jedné místnosti nejde dohromady a většinou to skončí tak, že je ptáček hodně nemocný nebo mrtvý.

Kolik andulek si koupit?

Každý z vás určitě ví, že andulky jsou od přírody velmi společenské; v přírodě, kde žijí, samotnou andulku nikdy neuvidíte. Vytváří obrovská hejna, kde žijí po celý život s jedním partnerem. Lidé by toho od nich o monogamii mohli hodně učit. Když si totiž andulka zvolí svého partnera, je to na celou dobu, dokud jeden z páru nezahyne.

Bylo by kruté, chovat taková stvořeníčka celý jejich život v izovalaci. Určitě mi dáte za pravdu, že smutná andulka je velice nešťastná, a kdo z vás viděl dvě andulky spolu, jak se o sebe navzájem starají, štěbetají a hrají si, nebude váhat. Když si sáhnete do svědomí, popravdě uznáte, že nikdo by se takhle starostlivě a hodně své andulce věnovat nemohl.

Samečka nebo samičku?

Při kupování andulky není pohlaví rozhodující. Pokud chcete (jak předpokládám, aby byly vaše andulky krotké, pořiďte si nejprve jednu andulku, kterou ochočíte, a až po dvou nebo třech týdnech druhou. Jak už jsem psala v sekci "Jak se skamarádit", pro ideální ochočení obou ptáků je dobré každého ptáčka chovat v oddělené místnosti, kde o sobě nebudou vědět a neuslyší se. My jsme tohle bohužel s Barošem prošvihli, proto není krotký tolik jako Eda.

Když si pořídíte páreček (samečka a samičku), nemusíte se bát, že byste měli mladé andulky, pokud si je nepřejete. Bez budky samička nezahnízdí. Navíc se hlavně k hnízdění správně motivují jedině ve větších skupinách.

A jestli mi nevěříte, pořiďte si buď dva samečky nebo dvě samičky. Tak máte po starostech.

Mládě, nebo starší andulku?

Pro chovatele, kteří chtějí vychovávat andulčí mláďata, je dobré koupit si dobře vybarvené andulky (6 - 8 týdnů staré). Jestli chcete chovat krotkého ptáka, pořiďte si co nejmladší mládě. Vím od kamaráda, který je chová, že mladá andulka je schopná sama přežít asi týden až dva po vylétnutí z budky, tedy ve věku pěti až šesti týdnů. Musí se naučit od svých rodičů jíst zrní a pořádně létat.

Poctivý chovatel vám při výběru dobře poradí, jsem si však jistá, že budete klidnější, když sami poznáte, jak mladá a zdravá andulka vypadá, jaký je rozdíl mezi samečkem a samičkou a podobnými věcmi.

Lidé se hodně shánějí po mláďatech ještě příliš brzy odnesených z budky. Takový ptáček se musí ručně dokrmovat, protože ještě není schopný se sám nakrmit, ani létat. Chce to opravdu velké zkušenosti, abyste tohle zvládli. Takže spíše doporučuji odnést si domů andulku, která už ví, proč je andulkou. Tedy když se sama nají, napije i prolétne. Toho je schopná, jak už jsem říkala, 1 nebo raději 2 týdny po vylétnutí. Takhle starý pták vypadá stejně jako dospělá andulka, jen s tím rozdílem, že má kratší ocas, nemá tak dobře vybarvené peří a na hlavičce až k ozobí jsou zřetelné tmavé vlnky (u přirozenějších zbarvení). U velmi vyšlechtěných druhů mládě od dospělého prakticky nepoznáte, to by mohlo docházet k podvodům od nepoctivých chovatelů a prodejců. Mohlo by se totiž stát, že si domů odnesete několik let starou andulku, kterou už opravdu neochočíte.

Díky následujícímu popisu snadno rozpoznáte, že andulka je opravdu mladá, právě vylétlá z hnízda:

  • Tmavá duhovka (tedy velké, téměř černé oči)

  • Vlnkování na hlavě není zcela zřetelné a sahá až ke kořeni zobáku, ostatní peří je matnější než u stoprocentně vybarveného ptáka

  • Zobák, obzvláště na špičce, je téměř černý. Tato čerň po krátkém čase zmizí

  • Ozobí (neopeřená část mezi kořenem zobáku a čelem) je u samečků růžové až bledě fialové. U samiček má často lehce modrý odstín, nosní otvory mají bělavé okraje.

    Tyto barevné rozdíly nejsou vždy zcela jednoznačné. Omyly pri určování mladých ptáků jsou možné. Určit pohlaví u již vybarvených ptáků je snadnější. U zeleného nebo modrého andulčího samečka je ozobí modré, u bílého, žlutého nebo strakatého je právě takové jako u mláďat. Samičky všech barev mají ozobí hnědé.

    Zdravou andulku poznáte takto:

  • Po obou stranách nohou musí být na hrudi zřetelně cítit prsní svaly

  • Oči i zobák musí být bez jakéhokoliv výtoku

  • Řitní otvor musí být čistý

  • Zvláště pečlivě si prohlédněte okolí zobáku a očí. Pokud pozorujete světle šedé okoralé nerovnosti, je to známka roztoče lupovky

  • Dále zkontrolujte nohy, někdy může chybět nějaký drápek nebo dokonce celý prst. Ani to však není žádné velké neštěstí, nanejvýš vada na kráse

  • Pokud má andulka uzavřený kroužek, bylo by při této příležitosti dobré překontrolovat vyražený letopočet - rok narození. To platí zejména pro světle zbarvené samečky, u nichž zůstává zbarvení ozobí po celý život stejné jako u mladého ptáka

                                      julinka.jpg
  •                                            Správná klec

    Většina začínajících chovatelů dělá při výběru klece chybu v tom, že se nechá zlákat estetikou nabízených produktů. Vybírají klec podle toho, jak se jim líbí vzhledově, ale zapomínají brát ohled také na to, že andulka v takové kleci bude pravděpodobně žít celý svůj život. Správná klec musí být dost velká na to, aby se do ní vešel požadovaný počet ptáků a aby tito papoušci měli dostatek prostoru na protažení křídel, ale i možnost šplhat, což je pro ně přirozené. Klec by proto měla obsahovat vodorovné mříže, které jim jejich potřebu umožní.

    Ideální klec by měla být kvádrového tvaru a měla by být alespoň 50 cm dlouhá, 30 cm vysoká a 30 cm hluboká. V žádném případě nekupujte klec válcovitého nebo kulovitého tvaru. Přestože na pohled vypadají dobře, nejsou pro ptáky vhodné. Většinou nemají již zmiňované vodorovné mříže a je jen na škodu, když boční stěny se dnem klece nesvírají pravý úhel. Alespoň dvě protilehlé stěny by to měli splňovat.

    Ve většině klecí zakoupených v obchodem najdeme 2 krmítka (na vodu a zrní) a pár plastových bidýlek. Musím ovšem podotknout, že plastová bidla nejsou pro andulky příliš vhodná a to proto, že nedosahují až ke druhé stěně klece, bidlo se tedy pod tíhou ptáka prohýbá a ten není ve vodorovné poloze (namáhá si tak své nohy). Za druhé plastová bidýlka neumožňují to, co přírodní "sedátka". Andulka nemá možnost si o dřevo brousit drápky a ty pak přerůstají - musíte je sami zastřihovat a to bývá nebezpečné. Dřevo slouží také jako obrušovat zobáčku (na ten je ještě vhodná sépiová kost, která je nezbytnou součástí každé klece - obsahuje vápník, který ptáček ze zrní nedostává).

    Ale pozor! Ne všechny stromy jsou pro andulku vhodné! Stejně jako pro člověka existují rostliny, které jsou pro vašeho ptačího kamaráda jedovaté. Pod tímto odstavcem najdete odkaz na stránky, kde naleznete seznam jedovatých a nejedovatých látek. Stejnou pozornost věnujte i pokojovým rostlinám, jež pěstujete v místnosti, kterou obývá andulka. Můžou být stejně jedovaté jako některé stromy. Předtím, než dáte větvičky (měli by mít průměr alespoň 1 až 1,5 cm), omyjte je teplou vodou a nechte je usušit. Přírodní bidýlka musíte měnit každý měsíc, jinak ztratí svůj účinek (kůra už bude obroušená).

    www.papousekvlnkovany.unas.cz

    Užitečnou součástí klece je napáječka. Voda se v ní neznečistí peřím a trusem jako v misce, přesto ji musíte měnit každý den, aby se nezkazila a neobsahovala tak škodlivé bakterie. Koupí napáječky tak uvolníte jedno krmítko, do kterého můžete dát třeba zeleninu nebo ovoce.

    Nezbytné pro život andulky jsou hračky. Na trhu se nachází velké množství hraček, které můžete zakoupit v obchodech pro zvířata. Jestliže chováte andulku samotnou, určitě uvítá zrcátko, které jí vynahradí životního partnera. Uvidíte, že většinu dne bude trávit okusováním a krmením svého "zrcadlového kamaráda". Ferda III. celý den nedělá nic jiného :-) Rada z vlastní zkušenosti: Jestliže chcete, aby vaše andulka uměla mluvit, nedávejte jí zrcátko do klece hned. Bude mít pocit, že s ní je v kleci jiná andulka a nebude si vás při vaší snaze ji vzdělat moc všímat. Ale mluvení je kapitola sama pro sebe.

    Dejte pozor, abyste v kleci neměli hraček moc. Mohlo by se stát, že by zabírali většinu místa v kleci, tudíž by to dopadlo tak, jako byste koupili klec malou. V literatuře se píše, že je dobré hračky měnit, aby ptáčka neomrzeli, z vlastní zkušenosti však nevím, co si mám myslet. Ferda III. mých rodičů novou hračku ve své kleci nestrpí. Je mu už 6 let a na novinky ve svém domově si už nezvykne - je hold moc konzervativní. Rozhodně nic neztratíte tím, když to vyzkoušíte. Andulky jsou stejně rozmanité jako lidé.

    A jaké hračky na trhu najdete? Houpačkami začínaje, přes různé zvonečky, kuličky a další různé blbůstky, žebříky a imitací ptáků konče.

    Další důležitou věcí, která andulka potřebuje je trávicí písek. V obchodech koupíte většinu kilové balení, které vás na moc peněz nevyjde. Tím víc pomůže andulce zpracovávat v žaludku potravu. Trávicí písek bývá vyráběn z rozemletých mušlí.

    Oblíbenou (ne však nutnou, ale občas neuškodí) součástí klece jsou vitaminové tyčinky. Jak už název napovídá - obsahují velké množství vitamínů, které prospívají zdraví vašeho kamaráda. Pokud andulka tyto tyčinky konzumuje, pravděpodobně bude mít hezké a lesklé opeření - a to je u ptáků chlouba, že? ;-)

    V neposlední řadě musíte něco dát na dno klece. Já tam dávám noviny, ale nejvhodnější by byl bílý papír. Tiskovina je totiž pro ptáky jedovatá. Pokud jste si ale jistý, že vaše andulka noviny neokusuje, můžete použít obyčejné noviny jako já ;-)

    Kdybych na něco zapomněl, určitě to sem ještě dopíšu...

  •  

  •  

    julina.jpg

  •  

    Hry, co baví

    Chcete-li, aby se na vás andulka těšila, měla vás ráda a nebála se vás, snažte se s ní trávit tolik času, jak je to jen možné. Andulky si velmi rády hrají. Náš Edík hodiny cinká do zvonečku nebo zápasí s válečkem, ve kterém je rolnička. Tyto hry jsem objevila v příručce pro chovatele andulek. Je to "Naše andulka: Annette Wolter, Uwe Anders". Přišly mi docela dobré, tak se s vámi o ně chci podělit.

    Hra první: Přistála-li andulka právě například na stole, přidržte před ní třeba špulku od nitě či kuličku z papíru a pomalu s ní pohybujte směrem od ptáka. Brzy se pustí do pronásledování a bude se snažit do hračky strčit zobákem. Všechno, co se kutálí, vyzývá andulku k tomu, aby to dostrkala k okraji stolu a potom fascinovaně pozorovala pád hračky k zemi. Předmět stačí zvednout a hra začíná nanovo.

     

    Hra druhá: Hezky společně pohrát si můžete s malým plastovým míčkem s otvory. Položte ho před andulku například na stůl. Rychle přijde na to, že se tahle věcička dá uchopit zobákem a odhodit. Míček dokutálejte zpět k andulce a nechte jí ho znovu odhodit.

    Hra třetí: Malujte společně. Nechte andulku přihlížet, jak kreslíte na papír barevnými pastelkami. To ji natolik fascinuje, že se často dokonce pokusí barevné skvrny pusinkovat zobáčkem. A když jí necháte hrát s pastelkou, možná se jí samotné podaří nakreslit na papír pár čar. Použítejte pouze nejedovaté barvy, například grafit.

    Hra čtvrtá: Pošlete andulku za hledáním potravy. Schovejte nějakou dobrotu, například proso, do papírově krabičky a víčko trochu nastřihněte, aby měl pták kde začít. Bude se usilovně snažit tento "oříšek" rozlousknout. Bude to zábavné nejenom pro něj, ale i pro vás.

    Hra pátá: Vyzvěte andulku k tanci. Zní to sice trochu bláznivě, ale budete překvapeni, jak zábavné to pro vás oba bude. Vyhledejte v rádiu taneční hudbu. Tiše si k hudbě prozpěvujte a pohybujte se do rytmu. Uvidíte, že po pár minutách pozorování se bude jemně do rytmu pohupovat i vaše andulka.

    Hra šestá: Čtěte společně s andulkou noviny. Šustěte listy, abyste získali její pozornost. Napůl utrhněte kus papíru, aby mohl pták zobákem práci dodělat.

    Hra sedmá: Stavte společně s andulkou věže z pivních tácků. Andulka je může ozobávat a vaše stavitelské dílo strhnout.

    Hra osmá: Nasypte na talíř několik syrových těstovin. Andulka je bude zkoumat zobáčkem a přesouvat na talíři ze strany na stranu. Bude nadšená ze zvuků, které se při tom ozývají. Těstoviny může klidně okusovat nebo v zobáčku odnést pryč.

  • Jak se skamarádit?

    Na tom, jestli se vaše andulka ochočí a bude krotká, nebo jestli zůstane navždy plachá a ustrašená, záleží první chvíle a dny, jež u vás stráví. Jestliže je to možné, buďte jí zpočátku neustále nablízku, aby si na vás pomalu zvykala. Často na ni tiše mluvte. V den, kdy si ptáčka přinesete domů, musí být klec i všechno v ní připravené.

    Převoz domů

    Papouška zřejmě budete z obchodu přenášet v papírové krabičce. Uvnitř je tma, a ptáci jsou ve tmě klidnější, takže se nebude tolik bát. Horší by to bylo, kdyby se mohla dívat na celý proces převozu. Nic nevyděsí mladou andulku jako pohybující se lidé a hluk projíždějících aut.Jděte domů co nejkratší cestou, v zimě chraňte svého svěřence před chladem, v létě před extrémním horkem.

    První hodiny

    Krabici, ve které ptáka přenášíte, otevřete před klecí tak, aby andulka mohla vylézt jedině otvorem do klece. Určitě vyjde bez zaváhání ze tmy na světlo. Může se ale stát, že se tak bojí, že bude chtít zůstat ukrytá uvnitř; vydržte ale, je velice důležité, aby ven vyšla dobrovolně. Nebo raději krabici položte na dno klece, čekání by se mohlo trochu protáhnout, jestliže jste si přinesli domů andulku-strašpytla. Po nějaké chvíli váš ptačí kamarád jistě vyleze a bude si prohlížet nový domov. Je pravděpodobné, že potom vyšplhá na nějaké z vrchních bidýlek a bude tiše sedět. Když zpozorujete, že našel zrní a jí nebo že si čistí peří, je to znamení, že překonal prvotní šok. A to je dobré znamení. Žádný strach, když andulka ze začátku potravu ani vodu nepřijímá - napraví to, hned jak přestane mít strach. Důležité je, aby nyní neutrpěla už žádný další šok.

    Zajistěte noční klid

    V prvních nocích nechte v místnosti svítit mírné světlo. Často se stává, že andulku vyděsí neznámé zvuky a začne sebou mlátit o mříže, mohla by se poranit. Eda s Barošem takhle několikrát spadli z větvičky nebo se něčeho lekli a plácali se, chudáci, v kleci. Ještěže mám mělké spaní a rozsvítila jsem jim, aby se uklidnili. Stávalo se to totiž, i když jsem třeba vyměnila staré větve břízy za nové; tato úprava nejde nikdy provést stoprocentně stejně jako minule, takže trvalo dvě tři noci, než si na nové vzezření klece zvykli. Takže na to pozor.

    Je důležité, abyste, než půjdete spát a zhasnete v místnosti, kde ptáka chováte, zkontrolovali, jestli sedí na bidýlku či větvičce, na které spí. Kdyby se měl ke spánku uložit po tmě, mohl by také upadnout na dno klece a ublížit si.

    Je dobré, místnost na noc vyvětrat, obzvláště pokud ji váš ptačí kamarád musí sdílet s kuřákem.

    Když andulku poprvé ráno krmíte, tiše k ní promlouvejte a nedělejte žádné prudké pohyby, aby se moc nebála. Pravděpodobně se bude tisknout k zadní stěně klece nebo vyděšeně poskakovat, aby našla únikovou cestu z klece. Nedbejte na to a v klidu dodělejte všechno, co potřebujete. Jen na ni u toho tiše mluvte.

    Přivykání na ruku

    Určitě se vám uleví, až si andulka zvykne na vaši ruku. Ale jak to provést? Níže uvádím způsob,jakým jsem ochočila Edu, když mu bylo 5 týdnů a byl ještě sám. Podařilo se to díky oblíbenému jídlu, hlavně prosu; takže láska opravdu prochází žaludkem. :-) Baroše se nám tolik ochočit nepodařilo, protože s námi lidmi nebyl nikdy úplně sám. Vždycky měl u sebe Edu. Trochu od něj tu nebojácnost okoukal, takže na ruku chodí, ale stojí nás to hodně sil, než se nám to podaří. Je to také kvůli tomu, že není tak průbojný jako Edík. Eda je hyperaktivní andulka a Baroš je pravý opak. Určitě souhlasím s názorem, že druhou andulku v pořadí neochočíte tolik jako když se chová sama. Takže jestli chcete mít krotké obě chované andulky, chovejte je nejdřív každou ve své kleci a v jiné místnosti, aby se neslyšely.

    K ochočení můžete zvolit (stejně jako já) cestu skrze jídlo a mlsky. Jestliže jste andulce dali do klece nějaké medové tyčinky či klas prosa, nyní je odstraňte. Dokud si na vás vaše andulka dostatečně nezvykne, nevracejte jí je zpět. Malý kousek senegálského prosa uchopte do ruky zatím tak, aby bylo o něco vzdálenější vaší ruce, ale tak, aby andulka viděla, že jej držíte. Zkoušejte to každý den ve stejnou dobu, nejlepší doba je ráno, kdy andulka ještě nejedla. Několik dní se určitě neodváží, možná ani neprojeví žádný zájem o ptačí dobrotu. Buďte trpěliví, jednoho krásného dne uvidíte, že andulka natahuje hlavičku, jako by si chtěla z klasu uždíbnout. Záleží na každém jedinci, kolik dalších dní to bude trvat. Ale jestli ve vašem snažení vytrváte, uvidíte, že to bude stát za to. Až se váš kamarád jednoho dne do prosa pustí, pravidelně mu dávejte zobat tímto způsobem několik dalších dní, než bude jistější. Během těchto dní, vzdálenost mezi koncem prosa a vaší dlaní zkracujte, až pak bude proso ležet na vaší dlaní. Jestliže tento postup nebude fungovat, zkuste mít proso stejně jako předtím, jen to andulce udělejte o něco těžší. Držte proso tak, aby na něj dosáhla jen, když stoupne na hřbet vaší ruky (mám vyzkoušené, že dlaně se bojí víc). Pak už tuto novou hru jedině pilujte a až vaše andulka získá jistotu, nastavuje ruku i bez mlsky. Už by se neměla tolik bát a za nějaký čas sezení na ruce, rameni, bude brát jako samozřejmost.

    Jak porozumět andulce?

    Jak se pozná, že je andulka spokojená?

    Spokojená andulka dobře jí, zpívá a pořád se něčím zabývá. Přebírá si peří nebo si hraje s hračkami.

    Jak se pozná, že se andulka bojí?

    Může se přikrčit v koutě klece, vytáhnout se tak, že vypadá hodně vysoká a hubená, nebo se třepotat po kleci. Když strach přejde a ona se zase cítí v bezpečí, často načepýří peří a pořádně se otřese.

    Jak dává najevo, že vás ráda vidí?

    Poskočí k vám a bude střídavě natahovat a přikrčovat hlavičku. Když vám sedí na rameni, může vám začít přebírat vlasy.

    Jak se chová, když chce mít klid a chce spát?

    Když se chce vašemu ptačímu příteli spát, usadí se na svém oblíbeném bidýlku, načechrá peří, postaví se na na jednu nohu a druhou si přitáhne k břichu. Často zastrčí hlavičku do peří.

    Odborný slovníček

    Je docela možné, že na této stránce najdete pro vás nepotřebné a nezajímavé čtení, pokud však zabrousíte do nějaké odbornější knihy o andulkách, určitě na tyto termíny narazíte. Budete potom vědět, kam se máte vrátit, abyste textu porozuměli. ;-)

    ALBINO: pták, který nemá žádné barvivo v kůži, peří, ani v očích. Jeho peří vypadá jako bílé a oči jsou červené. Taková andulka má ozobí, zobák i nohy růžové.

    COM: Confederation ornithologique mondiale - vrcholná chovatelská organizace vydávající standardy.

    ČÁSTEČNÉ PELICHÁNÍ: tento jev označuje pouhou výměnu krycího peří, která se stává u dospívajících mláďat ve stáří 3 až 6 měsíců.

    ČISTÁ LINIE: ptáci mají dědičné faktory jen pro jednu barvu, jejich genotyp se shoduje s fenotypem.

    DOMINANTNÍ: dědičná vlastnost, která se v potomstvu prosazuje a potlačuje geny, které dominantní nejsou. Nám se nyní jedná o dědění barev.

    DVOJITÝ FAKTOR: vyskytuje se v případě, že pták zdědí po obou rodičích stejnou barvu.

    EMBRYO: zárodek organismu vyvíjejícího se ptáka ve vejci.

    EUMELANIN: tyčinkovitá zrna barviva hnědé nebo černé barvy obsažené v buňkách peří.

    GENY: jednotky dědičnosti obsažené v chromozomech. Geny určují většinu vlastností určitého jedince, ovšem jsou částečně ovlivněny vlivy okolí. U andulek existuje mnoho kombinací genů.

    CHOVATELSKÝ KMEN: více či méně početná skupina navzájem příbuzných ptáků jednoho určitého chovatele, zaměřená na genetické zlepšení zbarvení nebo jiných požadovaných vlastností ptáků.

    CHROMOZOM: vláknitá struktura v jádru buňky, v níž jsou soustředěny geny, nositelé dědičných znaků.

    KAROTENOIDY: barviva rozpustná v tuku, která se doplňují do stravy.

    KONDICE: všeobecný tělesný stav ptáka a také stav opeření.

    KOPULACE: páření.

    LETÁLNÍ FAKTOR: sejdou-li se dva dědičné faktory, které podmiňují neživotaschopnost, např. faktor způsobující chocholatost, pak mláďata hynou ještě před vylíhnutím z vejce nebo v prvních dnech života.

    LIPOCHROMY: u andulek v tuku rozpustné barvivo žluté barvy. Je to barvivo podobně jako karotenoidy doplňované z krmiva.

    LUTINO: zbarvení jako albín, ale zůstává uchována základní žlutá barva.

    MELANINY: nerozpustná tmavá barva od žlutohnědé (béžové) až po černou (viz také eumelaniny a feomelaniny).

    MUTACE: skoková změna dědičnosti, zde se týkající hlavně barev a postavy.

    OBRYSOVÉ PEŘÍ: letky a rýdovací pera ptáků sloužící k letu.

    OPALÍNY: andulky u nichž se projevuje zředění melaninu. Vlnkování na hlavě a hřbetě mizí, barvy se mění.

    PELICHÁNÍ: periodická výměna peří.

    PIGMENTY: barviva, která se ukládají v buňkách peří jako lipochromy a melaniny. Jsou opakem strukturních barev, které vznikají lomem světla na povrchu pera.

    PRACH: první chmýřivé opeření holátek a u dospělých ptáků izolační vrstva pod krycím peřím.

    PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA: spojování (páření) ptáků pokrevně příbuzných.

    RECESIVNÍ: opak dominantních dědičných faktorů. Vlastnost potlačovaná. Často se dědí tak, že není její přítomnost patrná a projeví se pouze, když oba rodiče mají tuto vlastnost shodnou.

    SKOŘICOVÉ: andulky dříve zvané izabely, mají hnědou kresbu místo černé. Také jejich hrdelní skvrny jsou výrazně hnědé.

    STRAKY: velmi proměnliví ptáci zbarvení pestře následkem částečného vymizení barviva melaninu a uplatněním strukturních barev.

    STRUKTURNÍ BARVY: barvy, které vznikají na povrchových strukturách peří pouze lomem světla. Mezi tzv. strukturní barvy andulek patří především modrá, fialová a opálová.

    SVĚTLÍ: ptáci, kteří následkem mutace pozbyli melaninu.

    SYMETRICKÉ STRAKY: ptáci, kteří mají na obou stranách těla stejně rozložené znaky a skvrny.

    TMAVÝ FAKTOR: dědičně podmíněný tmavý barevný odstín opeření.

    TUKOVÁ BARVA: žlutá základní barva, kterou si ptáci vytvářejí na základě přijímání karotenoidů.

    ÚPLNÉ PELICHÁNÍ: výměna veškerého peří včetně letek a rýdovacích per, která probíhá jednou ročně.

    URČENÍ POHLAVÍ: při vývoji jedince je jeho pohlaví určeno přítomností nepárových chromozomů X a Y.

    ZÁKLADNÍ BARVA: bílá nebo žlutá.

 

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< leden / 2021 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 90633
Měsíc: 1800
Den: 125